1:. Kapitola - Objev

17. dubna 2013 v 16:00 | ««Tayusha»» |  Suuji no Omoide




Nikdo není takový,jaký se zdá

Nemůžu uvěřit že mi to vážně udělali.Odstěhovaly jsme se.Na můj poslední rok na střední! To je tak nespravedlivé,na nové škole se určitě tak dobře nezačlením, ..Už to vidím.A já se přitom tolik těšil na maturiťák, ..Chtěl jsem pozvat Rosset.
Už nikdy ji neřeknu jak je krásná,a jak ji mám rád.Práskl jsem hlavou do polštáře.Nesnáším to tu!Není tu nic co by mě zabavilo,navíc ty lidi jsou tu divní! Chvíly sem tam tak ležel a stěžoval si na celý svět.
"Arrrg!!Nenávidím to tu!"Zavrčel jsem a přetočil se na záda, díval jsem se do stropu a přemýšlel.Musím je přemluvit aby mi dovolili odjet zpátky,a být tam třeba na internátě.Chci ten poslední rok zůstat ve své staré škole.
Jsou sice prázdniny takže škola zatím není,ale.. Blíží se,a já rozhodně nehodlám jít na školu sem.Posadil jsem se a uviděl mamku ve dveřích,asi mě slyšela,jemně sem sklopil pohled.
"Promiň mami."Vím jak moc se snaží.Jak moc se snaží abych měl všechno co potřebuju a chcu.Tolik se pro mě objetovává,zvedl jsem k ní oči,usmála se na mě a šla ke mně,přisedla si na postel a pohladila mě v modrých vlasech,jemně mi je svou malou ale hřejivou rukou cuchala,přivřel jsem oči.
"Vím že to není lehké,ale prosím.Zkus to pochopit."Zašeptala a vtiskla mi letmý polibek na čelo.
"Jo já vím, ale.."Nechal jsem větu doznit do prázdna.Co jí mám říct?Nikdy sem se jí nesvěřovl,a nemám to v plánu ani teď. Povzdychl jsem si.
"Jdu ven."

"Danny!Stůj!"Volal jsem na svého psa,když mi zmizel v křoví,šel jsem za ním.Podjela mi noha a jel jsem po kluzkém svahů dolů.
"Áááá!"Vyjekl jsem když sem ucítil náraz a psí zakňučení.
"Promiň kámo.."Špitl jsem a pokusil se vztát,opřel jsme se o tu- zvedl jsem oči.
"Co to je?" Hleděl jsem na vysokou kamenou zeď.Danny štěknul a koukal na mě.Usmál jsem se na něj a protřel si naražený zadek.
"No bezva.."Zavrčel jsem při zjištění že mím mokré zády i kalhoty,ze zadní strany,jak jsme sjel po tom svahu ,pokropeného deštěm.Povzdychl jsem si a začal se škrábat zpátky.Najednou sem uslyšel zakňučení,otočil jsem se.Danny seděl u té kamené zdi kňučel.Ale to nebylo to divné,ta zeď se chvěla,najednou se od sebe roztoupila jako nějáká brána a otevřela průchod do tmy.Chytil jsem Dannyho za obojek a chtěl ho rychle odvést pryč,ale on se najednou rozběhl dovnitř a stáhl mě sebou,tunel byl jako tobogán,takže když jste se rozjely už jste nemohly zastavit.

"Ááááá!!"Vyhodilo mě to na konci,letěl jsem skoro dvě vteřiny než sem sebou tvrdě třískl o zem. "Bože,au.."Chytil jsem se za hlavu a pokusil se posadit,najednou mě někdo chytil za flígr a zvedl že jsem byl skoro na kolenou, podíval jsem se na osobu,jenž měla na prostředníčku ,ruky co mě držela zlatý drápek a na celé ruce až k loktu,i na té druhé žlutý návlek,na sobě né moc zakrávající fialovorůžový obleček. Koukaly na mě dvě nenávistně žluté oči.

"Kdo jsi..?"Zeptala se tiše ale nepřátelsky.
Pustila mé triko a nechala mě zase sebou švihnout o zem.Fakt něžňoučká holka. Posadil jsem se a potom postavil.A taky je dost prťavá.Uchechtl jsem se,na čež mi vrazila předloktí kr krku a zarazila mi tak ohryzek snad až do mozku,měl jsem chuť zařvat,zapálili mě bolestí oči.Najednou sem ucítil zvláštní tlak.Zatřásl jsem se,i ona to zjevně cítila,protože se podívala směrem do prava od ní,ode mě doleva.

Někdo tam stál,v dlouhém černým plášťi s zelenými pruhy a měl blonďaté,neupořádaně střižené,dlouhé vlasy.Vypadal jak ženská,..skoro.Pustila mě a jěmne se poklonila.
"Objevil se tady a-"
"To je v pořádku Tayomi,já vím.."
"V..Vy víte?"Koktla.
"Ano,vím."Pousmál se blonďatý můž a zavřel oči,usmál se a zase je otevřel.
"Pojď se mnou,chlapče.Chci se na tebe z blízka podívat."Ukázal na mě prstem abych šel k němu.Já se však ani nehnul.Ten chlap mě děsí.Je divnej..a..
"Podívat?Profesora!To nemyslíte vážně!On nemá ani ponětí co-"Ozlyšel jsem cinknout ocel a ta bělovláska ,vyhekla a vyhla se letící ostré věci,vyděšeně jsem polkl.Co to kurva je?!Ona se naštvaně dívala na může,jenž oslovila 'profesore'.Bylo ticho.
"Tak pojď,Nine."Usmál se a otočil se k nám zády a rozešel se pryč.Cože?Ona do mě strčila.
"Jdi,seš hluchej?"Zavrčela a strkala do mě abych šel,nakonec sem tedy šel,i když přez velký odpor.

"Stoupni si támhle."Usmál se ten divný chlap.Otřásl jsem se a toupl si na druhou stranu divného..dalekohledu? Chvíly se nic nedělo a on si tam něco štěloval,ta holka mě propíchávala zabijáckým pohledem a tvářila se chladně.Mám z ní strach... Ehm,hodně!
"Já to věděl.."Řekl najednou ten chlápek.
"Co?Co jste věděl profesore??"Zajímala se ta holka.
"Největší číselná energie co jsem zatím viděl.."Ušklíbl se a přešel ke mně.
"Cože?"
"Jsi devítka,neuvěřitelné.."Zazubil se na mě,můj nechápavý pohled ignoroval,a to jak ta holka na mě hleděla zaraženě,to asi taky..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dí de Fast | Web | 17. dubna 2013 v 16:17 | Reagovat

To je super :D Je to také tajomné ! :D Nenávidím takéto konce ;) Už sa teším na pokračko !!

2 Tamao Hyuuga | Web | 21. dubna 2013 v 7:10 | Reagovat

Husté, fakt dost!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama