Měla bych mít rubriku koš..

26. června 2015 v 15:14 | Tayusha - はたけ多代 |  I'm Writing ..nebo se alespoň snažím.
A nebo rubriku "rozepsané shity".

No to je jedno, každopádně vám sem dávám jeden můj rozepsaný shit, protože nemám moc náladu to dopisovat, ale možná to dopíšu, když se někdy naskytne chuť a čas. Prozatím je to sotva tak úvod do nějákého děje, ale mě se to nechce vyhazovat a stejně tady už dlouho nic nebylo, tak snad na mě nezanevřete a nebo jste už nezanevřeli.




Waring: povídka nemá název, ani není dokončená


Ten kluk byl divný už od prvního dne v první třídě na základní škole. Něco na něm bylo hrozně depresivní a deprimující. Nebyl z něj dobrý pocit, jak pro Deana, tak pro nikoho jiného koho znal. Ten kluk se celou základku s nikým nebavil, nepromluvil na jediného člověka pokud to nebylo nezbytně nutné.

Vlastně ani nevěděl proč ho ten kluk zajímá. Proč se tím zabývá. Nebylo na něm nic co by přece mělo vzbuzovat jeho pozornost ne?

Kromě rozcuchaných vlasů, které vypovídali o tom že právě vylezl z postele po divoké příjemné noci, chraplavého hlasu ze kterého vstávali chloupky za krkem a projel vámi elektrický proud. A očí. Těch neuvěřitelně modrých a neuvěřitelně hlubokých očí.

Ale ať se snažil jak se snažil nedostal jedinou šanci se s panem, 's nikým se nebavím, nikoho nemám rád' skamarádit. Bylo to trochu frustrující. Možná se zbytečně moc snaží, měl by tomu dát volnější průběh. Pokud ovšem občasný pozdrav považujete jako přehnanou snahu. Ten kluk nejevil snahu ze své strany, kromě toho že vždy jen zdvořile odpověděl na všechny otázky, které mu učitelé pokládali a Deanův pozdrav. I když opravdu velmi stroze.

Ten kluk byl přehnaně formální, jako kdyby byl nějaký úředník, nebo státní osoba. Používal divná cizí slova a mluvil v složité angličtině, nepoužíval slang ani nic podobného. Mluvil jako slovník. Možná to bylo tím, že neznal takovou část mluvy, usoudil Dean poté co pan, s nikým se nebavím, nikoho nemám rád, nevěděla jak zareagovat na slovo kapišto. Bylo to vlastně docela vtipné. Možná i trochu roztomilé, to ale Dean okamžitě vytlačil ze své mysli a nahradil to dobře vychlazeným pivem a časopisem pěkných koček. Ať už mluvíme o autech nebo ženách.

Kdyby se Deana někdo zeptal, řekl by že mu ten kluk příjde divný. Což byla poloviční pravda. Dean byl od přírody hrozně zvědavý a neměl rád když před ním bylo něco tajeno nebo nebyl zasvěcen do toho co se kolem něj děje. Nesnášel mlžení a lži. I když se jich sám hodně často dopouštěl. Ať už věřil že tím někoho ochrání nebo se jen chtěl vykroutit z průšvihu a vyhnout se trestu.

Ale hlavně šlo o to že Deanovi ten kluk přišel něčím zajímavý. Ne zajímavý tak jako nový díl Star Treku ani jako přeleštěná impala, ale dost zajímavý na to aby nad tím Dean uvažoval.

Modrooký kluk. Kluk který s nikým nemluví když nemusí. Castiel Novak. Tak trochu vyvrhel třídy se kterým raději nikdo nic mít nechtěl a když ano, chtěli jen opsat úkoly. Ubohé, tvrdil svoje Dean. Ne, že on by si to neopsal od Dereka, který to opsal právě od Castiela. Protože to už přece nebylo to samé!

Bylo to asi v druhém ročníku na střední když ho poprvé pozdravil. Castiel se nezdál zaskočen možná jen mírně překvapen, opětoval pozdrav a šel dál. Deanova první myšlenka byla, zkusil jsi to a nevyšlo to. Kašli na to.

A opravdu to měl v plánu. A udělala by to. Bylo tu ale jedno malé ale. Co změnilo jeho pohled na věc?

Bylo strašné vedro, Dean se skoro pekl zaživa, a to měl jen šortky a tričko s nápisem AC/DC a tenisky. Nikdy by si otevřené boty nevzal. Sám se překvapil když v takovém vedru vůbec postřehl něco jiného než svou touhu po ochlazení a vodě, ale postřehl. Castiel, pan strohá odpověď. Měl dlouhé kalhoty, košili a vestu. Jako vždycky. Stál na zastávce na autobus, podíval se pomalu poklidně na své hodinky a pak zvedl svou tašku z lavičky a dal si ji přes rameno. Autobus dorazil a Castiel nastoupil.

Dean se zamračil. To bylo až podezřele poklidné na to aby to bylo přirozené, že ano? Je opravdu horko, a on je navlečený, navíc nevydal jediný povzdych při frustraci od spalujícího horka, navíc se zdál tak moc klidný až to bylo křečovité a vypadalo to nepřirozeně. Ten kluk byl zkrátka divný. Ale jeho chování bylo divnější.

To byl první krok do propasti známé jako zájem o Castiela divného Novaka.

Nemohl si pomoct, prostě ho zajímalo, proč Castiel necvičí. Necvičil nikdy, dokonce ani nechodil do žádného kroužku, vynechal kurz plavání už na základní škole na které taky nikdy necvičil a neúčastnil se tělocviku. A tak Dean prostě zašel za učitelem s jednoduchou otázkou, kterou maskoval jako stížnost. "Proč Novak necvičí?"Zabručel na oko podrážděně a snažil se schovat svou zvědavost za jemně stažené obočí. Učitel se na něj podíval a zamračil se taky.

Tehdy se nedozvěděl nic moc užitečného, jenom to že má Castiel zdravotnickou zprávu která dokazuje že má problémy se zády a nesmí cvičit ani zvedat těžké předměty. Ne že by mu to Dean baštil. To ani náhodou, pozná lež když mu ji někdo nacpe do krku, ještě tak otravným hlasem jako tím co vlastní jeho učitel tělocviku.

Za tohle Dean nemohl, skutečně nemohl, nevěděl že to dopadne takhle. Kdyby to věděl určitě by tomu nějak zabránil, ale teď-

Začalo to nevině.
"Ahoj." Dean si přisedl k Castielovi v knihovně Castiel vypadal zabraný do knihy, ale nakonec k němu zvedl oči.
"Zdravím, Deane." Vždy ten samý pozdrav. Ještě že neříká dobrý den, napadlo Deana.
"Jak je?" Poprvé jejich rozhovor posunul za hranici pozdravu. Teď je to docela malý pokec, ne? Castiel vypadal trochu zmateně.
"Jsem v pořádku." Řekl nejistě. "A ty?" Odtušil, že je správný čas opětovat otázku.
"Jde to. Co to čteš?" Výborně Deane, udržuj konverzaci, pak lehce najeď na jeho záda, divný chování a můžeš jít domů s metálem.
"Stařec a moře." Řekl jen. Zase ta úsečná odpověď. Dobře kámo, přitvrdíme.

"Pošli Casi- oh nevadí? Tvoje jméno je docela sousto, chlape." Ušklíbl se. Castiel zavrtěl hlavou, že s tím nemá problém. Hlas v Deanově hlavičce volal že to zvoral, teď už z jedné malé věty přešly jen k mimice. Úžasný.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Saskie | E-mail | Web | 26. června 2015 v 16:09 | Reagovat

*-* Já myslím že tahle povídka má potenciál xD
Líbí se mi, strašně pěkně se čte a je fakt zajímavá *-* Prosím dopiš to :3 jsem na to vážně zvědavá

2 DarkPony | 26. června 2015 v 21:18 | Reagovat

Pokračuj prosím, vyzerá to dosť dobre a fakt by som si chcel prečítať celý príbeh  :)

3 jajafilm | Web | 27. června 2015 v 10:21 | Reagovat

Ahoj, nop, tak o mně víš, že rubriku koš mám a že se domnívám, že je občas i zajímavé, co autorovi nakonec spadne pod stůl. :-)
Povídka má slibný začátek, zajímalo by mě, proč Cas necvičí a není mu horko, že by nějaká andělská moc... škoda, že není pokračování... :-)

4 Aki Mitsuko | Web | 29. června 2015 v 16:54 | Reagovat

Mně se to líbí, škoda že je to nedokončené, ještě by se tam dalo vymyslet spousta situací, doufám, že napíšeš pokráčko! BTW, welcome back ze země mrtvých :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama